Parametr		Popis
Leukocyty		Leukocyty (neutrofilní granulocyty) jsou hlavními makrofagickými buňkami lidského imunitního systému, do moče pronikají stěnami tubulů a vývodných močových cest v místě zánětlivých ložisek. Jejich nález v močovém sedimentu je známkou zánětlivého postižení močového traktu. Většinou se jedná o bakteriální infekce, proto nález leukocytů často bývá doprovázen nálezem bakterií. To, zda se jedná o bakteriální nefritidu (infekci samotné ledviny), nebo o zánět vývodných močových cest, je někdy možné poznat podle doprovodných nálezů v sedimentu jako je přítomnost renálních epitelií a válců, které svědčí pro intersticiální nefritidu. Jejich nepřítomnost však zánětlivé poškození samotné ledviny spolehlivě nevylučuje. Leukocyty obvykle při zánětu ledviny mohou, ale nemusí být spojeny s nálezem proteinu v moči. Leukocyty (neutrofilní granulocyty) se dají v moči spolehlivě prokázat pomocí aktivity leukocytární esterázy, což se využívá k jejich průkazu močovým diagnostickým proužkem. Lymfocyty leukocytární esterázu neobsahují a proto je diagnostickým proužkem nelze prokázat.
Erytrocyty		Erytrocyty pronikají do moče glomerulární membránou, kdy dochází k jejich charakteristickému poškození. Takto deformované erytrocyty nalézáme v močovém sedimentu jako tzv. dysmorfní erytrocyty Þ vážné poškození glomerulu při glomerulonefritidách. Druhou cestou, kterou erytrocyty pronikají do moče je poškozená sliznice vývodných močových cest. Při tomto tzv. subglomerulárním krvácení nacházíme v moči morfologicky nepoškozené - izomorfní erytrocyty, což může být známkou poškození močových cest např. traumatem, nádorem atd.
Epitelie	dláždicové	Buňky ledvinného původu v močovém sedimentu jsou odloupané epitelie vystýlající močový trakt. Jejich morfologie i patologický význam se výrazně liší podle místa jejich původu. Dlaždicové epitelie tvoří mnohovrstevný dlaždicový epitel, který u mužů pokrývá plochu trigonum vesicae a močovou trubici a u žen též pochvu a zevní genitál. Nález těchto epitelií v menším množství nemá žádný patologický význam. Jejich masivní výskyt, často spolu s hlenem, svědčí pro nedodržení správného odběru moče.
	přechodné	Přechodné epitelie pocházejí z mnohovrstevného přechodného epitelu - výstelky vývodných močových cest. Přechodný epitel vystýlá močové cesty od ledvinné pánvičky přes močovody až do močového měchýře ke trojúhelníkovitému útvaru na dně močového měchýře, mezi vyústěním močovodů a vyústěním močové trubice, které se nazývá trigonum vesicae. Přechodné epitelie jsou větší než renální, kulaté, s velkým kulatým jádrem uprostřed buňky. Platí zásada, že buňky z hlubších vrstev epitelu, nebo buňky z částí blíže k ledvině jsou menší a tmavší, zatímco buňky z povrchových vrstev blíže k močovému měchýři jsou větší a světlejší. Jejich výskyt spolu s leukocyty může svědčit pro zánět vývodných močových cest. Nález většího množství atypických přechodných epitelií spolu s erytrocyty může svědčit pro nádorové postižení sliznice močového měchýře.
	renální	Z epiteliální výstelky ledvinných tubulů pocházejí renální tubulární epitelie, které ukazují na závažné toxické, ischemické, nebo zánětlivé poškození ledvinného intersticia (dřeně ledviny). Ve fyziologické moči se nevyskytují. Jsou to malé hranaté buňky zhruba velikosti leukocytu, nebo větší, které mají velké kulaté jádro při jednom z okrajů.

Močový sediment

Parametr		Popis
Válce	hyalinní	Ledvinné tubuly vylučují za fyziologických podmínek malé množství Tammova-Horsfallova mukoproteinu, což je glykoprotein, který chrání povrch epitelové výstelky renálního tubulu. Tato bílkovina může za některých okolností v tubulu precipitovat a vytvořit tak odlitky tubulů, které se uvolňují do moče, kde je v mikroskopu pozorujeme jako válce. V přítomnosti bílkoviny v moči Tammův-Horsfallův mukoprotein precipituje mnohem snáze a množství válců je mnohem větší. Válce složené z čistého Tammova-Horsfallova mukoproteinu označujeme jako hyalinní. Tyto válce se mohou v malém množství vyskytovat i ve fyziologické moči, zejména po tělesné námaze nebo při dehydrataci. Mají prakticky stejný index lomu jako moč samotná a proto jsou v nativní moči velmi obtížně pozorovatelné. Pro morfologii hyalinních válců platí totéž, co pro morfologii všech ostatních válců - mají rovnoběžné okraje, zakulacené konce, ve stejném preparátu jsou většinou všechny stejného průměru.
	granulované, voskové	Setrváním válce v ledvinném tubulu dochází k další degeneraci buněčného materiálu v matrix válce a ten se z buněčného mění postupně na hrubě a později jemně granulovaný. Dalším rozkladem zbytků buněk jakákoliv vnitřní struktura válce mizí a ten pak získává vzhled válce voskového. Vývoj voskového válce v ledvině trvá několik desítek hodin, což je obvykle spjato se stázou moči, proto se tyto válce též označují jako válce renálního selhání. Válce se v moči objevují masivně v krátkém období, kdy po určité době oligurie/anurie se obnovuje diuréza. První moč vypláchne z tubulů všechny vyprecipitované zbytky a v takovém vzorku je pak možno zachytit množství válců různého stupně rozkladu současně. Je nutné poznamenat, že válce degenerují během mnohahodinového pobytu v tubulu, nikoliv však během několikahodinového pobytu v močovém měchýři. Jejich stav je tedy identický, jaký byl v okamžiku, kdy byly vypláchnuty z ledviny.
	buněčné	Buněčný materiál uvnitř válce podléhá postupně rozkladu. Jádra buněk se rozpadají, buněčná membrána zaniká, po určité době již nelze spolehlivě určit druh původních buněk ve válci. Takové válce označujeme jako buněčné.
	tukové	U pacientů s nefrotickým syndromem se poškozenou glomerulární membránou dostávají do moče i lipoproteinové částice, které jsou zpětně reabsorbovány tubulárními buňkami. Tyto buňky naplněné tukem vytvářejí tzv. tuková tělíska nebo tukové kapky. Tyto buňky se stávají součástí válců, podléhají degeneraci, jejich tukový obsah je pak součástí válce označovaného jako tukový válec.
	leukocytární	Přestože leukocyty jsou nejčastějším nálezem v močovém sedimentu, jsou morfologicky rozeznatelné leukocytární válce poměrně vzácné. K tomu, aby se leukocyty dostaly do válce je nutné, aby pacient měl relativně těžkou bakteriální intersticiální nefritidu, ale ještě ve stadiu, kdy není příliš poškozena koncentrační schopnost ledviny, která je podmínkou pro precipitaci Tammova-Horsfallova mukoproteinu. Navíc, zánětlivé prostředí napomáhá rychlé degeneraci buněk ve válci, proto je většina leukocytárních válců popsána jako buněčné. Leukocyty již nejsou morfologicky identifikovatelné. Při intersticiální nefritidě je běžné i uvolňování poškozených tubulárních epitelií a výskyt smíšených epiteliálních a leukocytárních válců je možný.
	erytrocytární	Erytrocytární válce jsou extrémně křehké a téměř nikdy nepřežijí transport do laboratoře, proto i jejich snímky jsou velkou vzácností. Nález erytrocytárního válce je závažná patologická známka probíhající glomerulonefritidy. V případě podezření na glomerulonefritidu je výhodnější nechat pacienta vymočit až v laboratoři a mikroskopovat zcela čerstvý, ještě teplý sediment.
	renální tubulární	Válce z renálních epitelií jsou poměrně vzácné. Z morfologického hlediska se jedná o hyalinní válec v jehož matrix jsou vzaty renální epitelie. Renální epiteliální válce jsou příznakem těžkého toxického, nebo ischemického poškození ledviny spojeného s oligurií.

Parametr		Popis
Krystaly	kyselina močová	Kyselina močová se v močovém sedimentu vyskytuje velmi často, její krystaly mají navíc mnoho forem, takže pokud nalezneme v sedimentu množství krystalů ne zcela běžného tvaru (běžné jsou soudečky, hranoly), většinou je to některá z vzácnějších forem krystalů kyseliny močové.
	uráty	V moči se kromě kyseliny močové vyskytují i krystaly jejich solí. Nejčastější je močan sodný a močan amonný, ale vyskytují se i další - draselný, vápenatý. Kromě močanu amonného se ostatní uráty podobají hranolovitým krystalům kyseliny močové a spolehlivý průkaz je možný jen chemicky. Močan amonný má podobu tzv. jablek s trny, které jsou výrazně hnědě zbarvené. Krystaly v podobě kuliček, avšak bez trnů, má i uhličitan vápenatý.
	oxaláty	Oxaláty jsou krystaly tvořené obtížně rozpustným šťavelanem vápenatým. Vyskytují se ve dvou krystalických formách v typické formě "obálek" - jedná se o šťavelan vápenatý dihydrát a ve formě ovoidní - monohydrát, která je mnohem vzácnější. Oxaláty v moči mají jen malý klinický význam s výjimkou pacientů, kteří se v minulosti léčili pro prokázanou oxalátovou lithiázu.
	urátová, fosfátová drť	Amorfní drť je dvojího původu. V kyselých močích je tvořena převážně kyselinou močovou a jejími solemi - urátová drť. V alkalických močích z roztoku vypadávají fosfáty - fosfátová drť. Bez znalosti pH není na základě mikroskopického snímku možné určit, zda se jedná o amorfní uráty nebo fosfáty. Množství amorfních solí, které se vysrážejí z chladnoucí moče nemá žádný klinický význam, ale mohou znemožnit prohlídku močového sedimentu. Opakovaný výskyt velkého množství drtě v moči naznačuje, že je nutné pacienta lépe zavodnit, aby netvořil tak koncentrovanou moč (zejména se to týká dětských pacientů).
Bakterie		Nález bakterií v močovém sedimentu je vždy známkou probíhající infekce močových cest. Tyčinkovité bakterie není obtížné rozlišit podle jejich uniformní velikosti a tvaru. Kokovité bakterie někdy splývají se zrnitou strukturou hlenu. U starších močí, zejména stojí-li vzorek na teplém místě, dochází k exponenciálnímu pomnožení bakterií. V tomto případě počet nalezených bakterií neodpovídá závažnosti infekce. Většina močových patogenů štěpí ureu na amoniak, který alkalizuje moč. Alkalické pH moči může způsobit rozpad buněk a válců. Vyšetření takového močového sedimentu pak může dát falešně negativní nález. Převážná většina močových patogenů také redukuje dusičnany v moči na dusitany, což se využívá k průkazu bakteriurie močovým papírkem.
Kvasinky		Kvasinky v močovém sedimentu patří k druhu candida albicans a jsou běžným patologickým nálezem. U mužů mohou kolonizovat močový měchýř a močovou trubici, u žen mohou též pocházet z oblasti genitálu. Růst kvasinek v močových cestách je většinou známkou nedostatečné slizniční imunity např. při kortikoidní léčbě, u imunodeficitů, u diabetiků, kde k růstu kvasinek přispívá též glukosa v moči. Kvasinky mají v barveném močovém sedimentu typický vzhled, nabarví se a na pozadí barveného sedimentu zelenavě prosvítají. K jejich spolehlivému určení napomáhá i způsob jejich rozmnožování pučením. Kvasinka je jednobuněčná houba. U imunokompromitovaných pacientů někdy kvasinky rostou v podobě tzv. pseudohyf nebo pseudomycelií, což je mnohobuněčná forma této houby.
Trichomonády		Trichomonády v nativním sedimentu upoutají svým pohybem. V barveném sedimentu trichomonáda zůstává živá, nebarví se. Trichomonáda se tedy v barveném sedimentu nepohybuje celá, ale je patrný pohyb membrány a pohyb bičíků.